Exkurze jablunkovské kláštery

V rámci prohloubení a zpestření výuky náboženství jsme se v pondělí dne 19. listopadu 2018 s žáky šestého ročníku vydali po stopách historie a spirituality života sester svaté Alžběty do nedalekého Jablunkova.

Do města jsme vyrazili jako opravdoví poutníci – hezky po svých pěšky a navíc s duchovním cílem naší cesty. První menší zastávkou již na území města Jablunkova se nám stal kříž před historickým stavením, kde dříve bydlel Isidor Kopecki a kde se před mnoha léty vyráběly kamnářské kachle. Po nezbytné orientaci v prostoru města s jeho starou a novou výstavbou, jsme zamířili rovnou k budovám starého kláštera.

Abychom blíže poznali jeho historii i život sester, které zde dříve pobývaly, vyslechli jsme si nejdříve výklad pana učitele a poté zamířili rovnou do útrob kláštera. V prostorách starého kostela je již delší dobu instalována výstava biblí, která se neustále rozrůstá o nové exponáty. Z těch posledních nejzajímavějších jsme si prohlédli kovbojskou bibli z Texasu, která měla dvě podoby – letní, vázanou v telecí kůži a zimní v obalu z kůže bizona. Někteří z žáků neodolali pokušení vyzkoušet si výbornou akustiku klenutého prostoru a nahlas si zanotovali. Jako bonus k prohlídce jsme díky vstřícné paní vedoucí mohli ještě nahlédnout do čerstvě renovovaných prostor bývalé pekárny a udírny sester, kde se sázely nejen chleby, ale třeba i koláče, rohlíky a další pečené dobroty. Naším odhadem se do vyhřáté pece mohlo na jedno pečení vejít tak osm až deset velkých bochníků chleba. Mnohé z žáků by nejvíce zajímalo staré sklepení a legendární podzemní chodba do města, jenže na toto dobrodružství jsme neměli ani povolení ani potřebný čas. V novém klášteře Na Bachraté nás již čekaly sestry, s nimiž jsme měli domluvenou další prohlídku.

Nový klášter s typickou cibulovitou střechou kostela svatého Josefa jakoby nás lákal svou svěží žlutobílou barvou. V kapli nás čekala jedna z mladších sester, která se nabídla, že nás provede a navíc zodpoví naše otázky. Po krátkém ztišení v klášterní kapli jsme se zaposlouchali do příběhu jednoho povolání k životu zasvěcenému nemocným, starým a potřebným lidem. Otázky, které žáci sestřičce dávali, se týkaly mnoha různých oblastí – jedni chtěli vědět, co znamená provaz kolem pasu hábitu a proč má zrovna tři uzly. Jiní se zajímali o řád modliteb, službu sester i například to, kdy se v klášteře ráno vstává a zda mají sestry také nějakou zábavu či rekreaci. Posléze otázky vystřídala prohlídka interiéru prostor, které jsou určeny pacientům. Z vnějších prostor kláštera na nejvíce zaujala ta část zahrady, kde stojí socha svatého Františka a nápis ze střižené myrty, které bylo a zůstává životním vyznáním světce i jeho následovníků. Zní PAX ET BONUM a znamená POKOJ A DOBRO. „Sestřičko, pojďte nám ještě ukázat hospodářství a zvířata,“ žadonili žáci, a tak jsme se vydali do stáje ke dvěma kravkám, které skýtají klášteru čerstvé mléko. Měli jsme namířeno ještě do kostela, ale protože byl již zamčený, zamířili jsme rovnou na autobusové stanoviště, odkud jsme se rozjeli do svých domovů.

Co komu z dnešního dne uvízlo v paměti či dokonce zůstalo v srdci, o tom si povíme až v příštích hodinách náboženství. A abychom skončili trochu stylově, se svatým Františkem i svatou Alžbětou všem přejeme: „PAX ET BONUM.“

Ing. Mgr. Josef Byrtus, katecheta