PROJEKT EDISON

Od neděle 4. února do neděle 11. února 2018 se uskutečnil na naší Základní škole a mateřské škole Písek projekt Edison. V jeho rámci působily zejména na druhém, ale i prvním stupni naší školy čtyři studentky – stážistky z Ukrajiny, Ruska, Gruzie a Indonésie. V rámci vstupů do výuky stážistky postupně prezentovaly, každá svým originálním pojetím, svou zemi.
Největší zemi světa Rusko představila Linara Subhkhangulova. Po obecném úvodu o sobě, své rodině, tradiční kuchyni a zvycích, se Linara zaměřila na federativní republiku Tatarstan, ze které pochází. Žáci mohli shlédnout řadu zajímavých obrázků architektury města Kazaně. Linara zpestřila své vystoupení tancem, ke kterému se například žáci páté třídy zcela spontánně přidali. Nabídla dětem originální ruské „karovki“ – sladké karamelové bonbóny a zahrála si s dětmi hru „na rybičku“, která vyžadovala pozornost i postřeh. Linara ukázala, že ovládá nejen angličtinu, ale i ruštinu a samozřejmě také svůj rodný jazyk i tradiční tance své země.
Pro žáky nejexotičtější zemí, o které se mohli dozvědět, byla bezesporu Indonésie. Její reprezentantka Syarova (čteno: Šarofa) Savaya nám představila postupně své příbuzenstvo, oblast, ve kterém bydlí, přírodní krásy i četné tradice své země. Když například hovořila o tradiční lidové hudbě, doplnila svůj výklad o ukázku bambusového hudebního nástroje, který si mohli žáci prohlédnout i poslechnout. Aby Šarofa (jak jsme jí říkali) zaujala pozornost svých posluchačů, motivovala je soutěžními otázkami. Kdo odpověděl správně, byl oceněn odměnou v podobě malé repliky hudebního nástroje, na který žáci předtím hráli. Jistě největší pozornost vyvolal muslimský šátek, který Šarova stále nosila, a tak došlo na celou řadu otázek o jeho smyslu, funkci i příležitostech, kdy jej muslimské dívky mohou odložit. Žáci se dověděli, že ve společnosti samých dívek či žen je tato možnost zcela běžná. Šarofa nám také prozradila, že u nás poprvé viděla sníh a moc si ho užívá. Ostatně její zájem o focení ojíněných stromů hovořil za vše.
Jazykově i prostorově nám nejbližším partnerem byla Ukrajinka Nataliia Stoliazchuk, která jsme říkali prostě Natálka, což ji docela těšilo. Natálka žákům prezentovala krásy své země především ve dvou rovinách – krásy přírodní a architektonické či kulturní. Bylo patrné, že je hrdá na své oblíbené město Lvov (ukrajinsky Lviv), z jehož oblasti pochází. Natálka nám ukázala jeho četné architektonické skvosty. Když hovořila o své rodině, zdůraznila, že její dědové pocházeli z nám blízkého Polska. U táty neopomenula zmínit, že ji jako řidič naučil řídit, na což je hrdá. Jazyková blízkost češtiny s ukrajinštinou se mimo jiné projevila i tím, že se Natálka naučila nejvíce českých slov, která ráda a s roztomilým přízvukem cizince často používala.
Nejmladší stážistkou byla teprve osmnáctiletá Tamar Jaradze – studentka premiantka z Gruzie, která se i přes svůj mladý věk díky vrozenému temperamentu a komunikativnosti často stávala mluvčí všech stážistek. V prezentacích Tamar Jaradze o rodné Gruzii bylo cítit její vřelý vztah k vlasti i místům, která chtěla žákům přiblížit. Její posluchači se mohli spolu s ní vydat za přírodními krásami do šestitisícových velehor, zapadlých vesnic, úzkých horských cest nad hlubokými stržemi, ale i do moderních měst, z nichž jako perla zazářilo zejména Tbilisi – univerzitní město Tamar. Zajímavou částí prezentace byl oddíl, který popisoval, jak, s kým a s jakými koníčky Tamar tráví svůj volný čas. A čím se žákům Tamar pochlubila? Především gruzínskou kuchyní, temperamentním lidovým tancem a originálním gruzínským krojem.
Veškeré prezentace stážistek probíhaly v angličtině. Žáci si tak mohli ověřit nejen svou schopnost porozumět mluvenému slovu, ale směli se do prezentací aktivně zapojit i svými cílenými otázkami. Kdo se dokázal zeptat, mnohé se dověděl. Setkání žáků se stážistkami bylo vskutku multikulturním zážitkem.
Studentky byly po celou dobu svého působení na škole ubytovány u pana učitele Josefa Byrtuse. Odpolední program jim zajišťoval hostitel, jeho manželka i učitelé naší školy. Samozřejmě, že jsme se snažili nabídnout z našeho regionu to nejpoutavější, a tak jsme v Bukovci během prvních dvou dnů navštívili turistickou atrakci Cestujeme po Evropě, Hotel Kempa i Skibar s typickou místí kuchyní. V úterý jsme se vydali pan zástupce Antonín Vavřač, paní učitelka Hana Bittová a pan učitel Josef Byrtus spolu se stážistkami do osady Bahenec a dále po červené pod les, abychom svým hostům představili naše Beskydy také z jiné perspektivy. Masív Moravskoslezských a Slezský Beskyd za poměrně dobré viditelnosti zeširoka otevřel náruč svých údolí a hor až do Polska a ke slovenské Fatře. Naše Trojmezí nám nabídlo pohled do všech tři zemí, které jsme samozřejmě s patřičnou dávkou hrdosti prezentovali. Středeční odpoledne bylo pro dívky ve znamení odpočinku. Zato ve čtvrtek se spolu s paní ředitelkou Dagmar Adamovou, panem zástupcem Antonínem Vavřačem, panem učitelem Sikorou, manželi Minksovými a paní učitelkou Bittovou vydaly za krásami města Jablunkova. Poslední den pracovního týdne jsme se věnovali kultuře Těšínska a navštívili knížecí město Těšín. Studentky provázel pan učitel Josef Byrtus a poskytl jim alespoň rámcový výklad k rotundě svatého Václava a Martina, Piastovské věži i fortifikaci na hradním vrchu. Poté jsme navštívili náměstí starého města a farní kostel. Obraz Maxmiliána Kolbeho v boční kapli kostela nám poskytl vítanou příležitost pohovořit alespoň stručně o jeho příběhu i vráskách mnoha válek na tváři naší Těšínské země. Co se míní slovem Těšín, se stážistky dozvěděly u Study tří bratří. Při návratu jsme samozřejmě nemohli minout malebné Těšínské Benátky, jejichž romantická zákoutí zjevně zaujala. Návrat domu jsme si zpestřili návštěvou kotliny Jablunkovského průsmyku i pobytem ve srubovém hotelu Grůň v Mostech u Jablunkova. Víkendový pobyt v Bukovci jsme stážistkám okořenili výukou lyžování v Kempalandu. Protože některé stály na lyžích poprvé, o zábavu nebyla nouze.
Zajímavým tématem našich společných odpoledních rozhovorů byl mimo jiné jazyk a písmo. Šarofa ovládala mimo svůj rodný jazyk arabštinu a angličtinu. Dokázala nám předvést, jak v těchto jazycích píše. Tamar zvládala rovněž tři jazyky a navíc ještě rozuměla i ruštině. Vysvětlila nám, že Gruzínci používají tři typy písma. Znaky gruzínské abecedy nám připadaly velmi ladné. Natálka s Linarou mimo angličtinu ovládaly svůj rodný jazyk a ruštinu. Obě dokázaly psát latinkou i azbukou. Znovu jsme si uvědomili, že přísloví: „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem,“ je vskutku pravdivé.
Nedělní odpoledne bylo ve znamení loučení a odjezdu stážistek na školy v Karviné, kde jejich pobyt pokračoval. Studentkám i všem učitelům a zaměstnancům školy, kteří se do projektu Edison zapojili, velmi děkujeme.

Ing. Mgr. Josef Byrtus